Milí čtenáři,
děkuji vám za hluboký zájem o Anninu duchovní cestu a za všechny otázky, které tento příběh ve vás vyvolal. Vaše myšlenky a potřeba pochopení jsou důkazem, že se v Annině příběhu odráží něco z vašich vlastních hledání a cest. Vážím si vašich podnětů, zvláště těch, které se zaměřují na otázku meditace, uvnitřnění a duchovní cesty, jak ji chápal Abdrushin, autor Poselství Grálu. Rád bych zde vysvětlil rozdíly mezi tehdejšími představami o meditaci a tím, co je skutečným vnitřním ztišením vedoucím k vyššímu duchovnímu prožití a růstu.

Epilog: Věčné bytí v duchovním světě

Anna našla ve věčném duchovním světě naplnění, po kterém po celý život na Zemi toužila. Její duch nyní sídlil v krajině plné světla, kde každý nádech, každé záchvěvy byly prostoupeny nesmírnou láskou, čistotou a nebeským štěstím. Zde neexistoval čas tak, jak ho znala; každý okamžik byl věčný, každý pohyb byl zcela přirozenou součástí dokonalé harmonie, kterou v tomto světě prožívala jako živoucí skutečnost.

Kapitola 9: Lehká smrt a posmrtná cesta do ráje

Čas plynul, a nakonec přišla chvíle, kdy cítila, že její duch bude znovu povolán k návratu do vyšších světů. Tentokrát však nebyla žádná tíha ani obava; byla naplněna lehkostí a tichou radostí. Věděla, že život ve světě hmoty byl pro ni přípravou, etapou, která ji posílila a očistila, a že se nyní vrací tam, kde najde věčný domov svého ducha. Ve chvíli, kdy cítila, že její čas nadešel, vnímala kolem sebe jemné proudy světla, které ji obklopovaly a vedly jako láskyplné ruce.

Annin manžel Karel i všichni, kdo ji znali, pocítili, že prošla hlubokou proměnou. Anna byla stále tou samou ženou, ale nyní kolem ní vyzařovalo cosi tichého a posvátného. Karel vnímal její radost a jas, který nikdy předtím v jejím pohledu neviděl. Anna mu vyprávěla o své cestě, o zkušenostech, které prožila, a o poznání, že život není omezen hmotným světem, ale pokračuje v nádherné věčnosti, kterou každý může nalézt, pokud se odhodlá vydat na cestu k vlastnímu duchu.

Kapitola 7: Projití branou do duchovního světa

Když vykročila, ocitla se na hraně mezi dvěma světy. V tomto okamžiku, kdy oproštěné vědomí opouštělo pozdější stvoření a mířilo k duchovnímu světu, prožila kratičký zánik svého bytí, jak jej dosud znala. Svět hmotných forem se rozplýval, a ve vnitřní tmě pocítila náhle obavy – jako by její vlastní existence byla zkoušena v nekonečném tichu. Otázka, zda kráčí správně, rezonovala v každé části jejího nitra. Jen vroucí důvěra v Boha, zcela odevzdaná, ji udržela v tomto okamžiku prázdnoty a neznámého, pomohla jí procitnout na druhé straně, kde vše, co jí bylo dosud známé, pominulo.

Kapitola 6: Putování přes most a odkládání vazeb

A tehdy ji spatřila – cestu k zářícímu mostu, který se klenul přes nesmírnou propast. Propast nebyla jen prostorem, byla obrazem jejího vlastního nitra, místem, kde ležely všechny střípky jejího života, každý zážitek, každá vzpomínka a každé připoutání, které dosud svazovaly její duši k pozemskému světu. Most, který klenul se před ní, zářil čistým, nebeským světlem, které pronikalo vším a odráželo dokonalou jasnost vyššího světa.

Kapitola 5: Vnitřní návštěva Olympu

Annina cesta do nitra a každodenní hledání vnitřního klidu ji přibližovaly k dalším prožitkům, o kterých dříve jen četla v duchovní literatuře. Cítila, že její vnitřní zrak, jenž jí Jan kdysi popisoval, začíná nabývat na síle, a jemně tušila existenci světa, který přesahuje hranice běžného vnímání. Čím hlouběji se nořila do svého nitra, tím víc se její vědomí rozšiřovalo a její cit se stal jemnějším, citlivějším na energie kolem ní.

Kapitola 4: Nalezení čistoty ženství

Anniny dny začaly postupně získávat jiný rytmus. Každé ráno se věnovala niternému zklidnění a propojením se světlými proudy a nalézala nový pocit lehkosti, klidu a oddanosti, který ji dříve míjel. Byla jako strom zapouštějící hlubší kořeny do pevné půdy. Tento pocit ji začal provázet při každém kroku a pomalu proměňoval způsob, jakým nahlížela nejen na sebe, ale i na své ženství a roli, kterou v tomto životě zastává.

Kapitola 3: Vnitřní otevření přírodě

Jak týdny plynuly, Annin život začal nabývat nového řádu. Ráno se věnovala zklidnění, noření do nitra a vzdání díku vzhůru, během kterého se snažila pročistit svou mysl a nechat ji klidnou jako hladinu tichého jezera. Každodenní cvičení jí pomáhalo lépe zvládat proud emocí, které se v ní dříve střídaly bouřlivě a často bez příčiny. Zjistila, že díky těmto chvílím ticha se její pohled na svět začíná měnit – nepatrně, ale jistě.

Kapitola 2: Setkání s učitelem

Uběhlo několik týdnů, během kterých se Anna postupně seznamovala s novými myšlenkami, které jí Petr přinesl při jejich rozhovoru v nemocnici. V její mysli i srdci zrála touha hledat odpovědi na otázky, které dosud byly jen matným zářením na obzoru. Její vnitřní svět se začal proměňovat, i když jí samotné to ještě připadalo jako mlhavý proces plný nejasností. Přesto cítila, že musí pokračovat, že tady to teprve začíná.

Kapitola 1: Těžké období

Nemocniční chodba byla tichá, až na vzdálené zvuky kroků zdravotníků a tlumené zvuky přístrojů. Anna seděla na židli v čekárně, prsty nervózně svíraly hrubou texturu opěradla. V hlavě jí vířily myšlenky na život jejího otce, na všechny společné chvíle, na nevyřčené slova a na ten hrozivý pocit, že každým okamžikem může všechno skončit.

Příběh Anny není jen příběhem jedné ženy. Je to průvodce pro každého, kdo touží po probuzení, po životě, který je prostoupen klidem a naplněním, plynoucím přímo z nitra. V této knize se vydáte na cestu, kterou může kráčet každý – cestu, kde objevíte pravé já, zbavíte se pout, která vás vážou ke starostem, a otevřete se životu, který je plný jasného světla a nesmírné radosti.

Jednoho dne, když se slunce sklánělo k obzoru a obloha se zalila zlatavým světlem, usedl jsem pod starým dubem. Vítr šeptal v korunách stromů tajemství, která jsem dosud neslyšel. Zavřel jsem oči a najednou jsem pocítil jemný dotek na své tváři. Otevřel jsem oči a spatřil jemnou bytost, která z nitra zářila dobrotou a zralostí. Byla to přírodní bytost, strážkyně lesa.

Cit je vznešená vlastnost lidského ducha. Umožňuje člověku cítit a vnímat děje za hmotnými smysly. Abdrushin ve svém díle Ve Světle Pravdy o něm hovoří jako o nejdůležitější věci na cestě vývoje lidského ducha.

Procitáním do duchovní podstaty, jejím uvědoměním, otevírá pozvolna člověk duchovní smysly a dává sobě možnost prožít duchovní lásku, která čerpá z duchovního světa neobyčejnou záři a krásu a není z tohoto hmotného světa.
Svět duchovní se totiž nachází mimo hmotný svět i mimo jeho jemné a přírodní (bytostné) části.
Duchovní láska se neváže na hmotu, protože není hmotná a tudíž se nechová dle hmotných pravidel a postojů. Duchovní láska dokáže svítit na